Kdyby ČSA nezrušili jediné letecké spojení Prahy s Bratislavou, byli bychom létali dokonce stejnými linkami. Je mezi námi však jeden, dost propastný rozdíl. Já to prožil před třemi lety, on ještě nepřestal prožívat.
Řeč je o Robertovi a jeho partnerovi. Nenávidím se. Nenávidím se za to, že tímhle zbabělým článkem ukazuji svoji slabost. Že nedokážu nepřemýšlet o tom, kdo teď usíná vedle chlapa, kterýho sem tak bezmezně zbožňoval.
Musí bejt vážně, vážně skvělej kluk. Musí mít všechno, co chlap po čtyřicítce potřebuje. Původně za touhle větou měla bejt pomlčka a pár příkladů. Ty já ale neznám a to je přesně ten důvod, proč to skončilo.
Ale řekněme, že je bezkonfliktní. Že se podřizuje. A že je vděčný a šťastný.
Neměl sem důvod ho hledat na facebooku a koukat se na jeho fotky. Napadlo mě to, protože mi profil na iboys navštívil blonďáček, kterej mu byl podobnej. To jsem si teda myslel, že mu byl podobnej, opak byl samozřejmě pravdou. Onen blonďáček byl mnohem, mnohem hezčí (a navíc o rok mladší).
Měl tak skvěle popsanej profil, až mě zamrazilo. Nepíše to náhodou o mě? Jedná jediná věta z toho pětiodstavcovýho slohu, kterej jeho profil obsahovala, mě dostala na kolena. Jsme doopravdy zdraví? Je tohle život, jakej by jsme měli žít nebo to přeháníme, ať už vědomě nebo ne a jednoho dne toho budeme litovat?
"Zažil jsem toho za celý můj krátký život hodně na to abych věděl, co od vztahu očekávám a co ne."
Kdybych si jí měl upravit podle sebe, věta by nejspíš zněla
"Zažil jsem toho za celý můj krátký život hodně na to abych věděl, co od vztahu lze očekávat a co nelze. A že všichni chlapi dohromady jsou zasraný lháři, kterejm ke spokojenosti stačí dobře si zašukat."
Tak jsem mu napsal, že jsme vpodstatě stejní, kromě toho, že je o dost hezčí.
A popřál sem mu spoustu štěstí.
To totiž lidi jako já potřebujou.
