Nejhorší člověk na světě.

Dle všeho sem ten absolutně nejhorší člověk na světě. Dávaj mi to sežrat všichni. No - všichni - vlastně jenom gayové. Ostatní na to buď nemaj žaludek, koule a nebo to zkrátka nevidí.
A tak, jako každej častokrát obviňovanej, začínam těmhle řečem věřit víc a víc. Nikdy na mě totiž neni nic dobrýho, neprojevuju snahu, chovam se jako namistrovanej borec, seru chlapům na hlavu, jsem náladovej (ale kdo proboha není?), mám špatný přístup snad ke všemu na světě a ještě ke všemu si myslim, že svět se točí jenom kolem mě.

Tak to děkuju mockrát, tohle by stálo za to si někam napsat. Koukat na to každej, každičkej den a říkat si, jak sem hroznej. Jak o mě vlastně někdo může mít zájem. A hlavně ti bezchybní, dokonalí muži, za kterýma by každej druhej na mym místě šel světa lán, byl by vůči nim submisivní v každičkém ohledu, měl nonstop skvělou náladu a v žádném případě by nemyslel na sebe. Proč taky, když má vedle sebe poklad, o kterej se všichni buzíci div neperou mezi sebou.
Jednou mi byla položena otázka, jestli mě vůbec někdy napadlo, že mě vlastně nikdo nemá rád. Oněměl sem. Co na takové věci máte odpovídat?

Samozřejmě mi to vtlouklo brouka do hlavy. Ale zjistil sem díky tomu, že mě má rádo spousta lidí. A každého přeci někdo nemá rád.

Takže fajn. Mám spousty, spousty zásadních chyb, které mi vážně vadí. Upřímně. Ale já je alespoň dokážu vyjmenovat. Dokážu s nimi nějakou dobu bojovat. Nevzdávám to a snažím se.
A až opravdu potkám ten dokonalý prototyp "nejlepšího chlapa na světě", kterej sem popsal výše, a za který se očividně každej považuje, tak se budu podle toho doopravdy chovat.

Zatim se tak ale, k mý smůle, nestalo.
A nejspíš dlouho nestane. 

Pověz, jak jsem ti změnil život.

Kromě toho, že víkend se nezadržitelně blíží (a s ním i mé rande, ano, rande, žádná pitomá schůzka) možná by bylo načase zpřetrhat všechny nahozený lana a soustředit se na jedinou věc - hlavně zaskórovat.

Lana nepřetrhávam pokaždý. Jde o to naučit se přihlížet na důležitost nadcházející seznamovačky s někym novym. Já na to mam jednoduchej systém. Každej přece pozná, jestli je ten na druhý straně must have item, nebo spíš jednorázová užívačka, mnohdy - pravda - jednostranná.

Jedno lano zrovna přeřezávám. Ale moc mi to nejde. Doteď si neumim ani pořádně a esteticky správně ukrojit chleba a provaz? To je hodně pevnej materiál. Když je jeden konec starej 45 let, je to o to těžší.

Ve zkratce - absolutně nepodstatnej románek. Klasika - sladký zprávy na iboys, pak fotky, na kterejch vypadá neskutečně sexy. No a pak nic, protože můj momentální zájem je někde jinde.

Zkouší to na mě rafinovaně. Údajně sem mu "změnil život". Když sem mu totiž napsal, že na společný zestárnutí (pardón, ale tohle je prostě vtipný) bok po boku nějak nemam políčeno (zase lžu jako když tiskne!) rozhodl se přijmout pracovní nabídku kdesi v Kanadě.

Takže mě napadlo, kolika chlapům sem změnil život.

A nemyslím na 30 sekund během orgasmu. 

Chtěný šlapky

Když jste s někým bohatým, automaticky spadáte do jedný škatule - šlapka. Když jste s nim dlouho, spadáte zase do jiné - zlatokopka. A někdy taky socka.

Pak se s timhle vašim životním údělem srovnáte a je to. Možná se Vám i líbí, že o Vás někdo mluví, v jakymkoliv světle.

Jsou ale lidi, od kterých to bolí. Je jich pár, jsou a klidně Vám to na plnou hubu, bez okolků, vpálí do xichtu.

Stejně tak jsou lidi, kteří by Vám to nikdy neřekli. A pokud ano, tak v ironickém duchu. Aby Vás podpořili.

Tihle lidé, druhá varianta, jsou přátelé. A lidé spadající do první varianty jsou většinou ti, po kterých toužíme, ale z nejrůznějších důvodů je nemůžeme mít. Rozhodně ne tak lehce.

Jeden takovej z první kategorie je teď objektem mýho zájmu. Je z Brna, dělá ve Švédsku, chce se se mnou sejít. A možná si o mě myslí, že sem šlapka. Jo, už sem ho ukázal matce.

Když mě přestalo bavit vyvracet mu jeho kecy o tom, že sem se nechával vydržovat, uvědomil sem si, že mi trošku chybí Jirka. Naše večerní výlety do McDonald's na Rondel, společná krabička cigaret, jeho vtipný narážky na lidi z vesnice a jeho odporný vlastenectví, co se Plzně týče. Na 25 vodek s Vineou každou sobotu v Marcellu, to jak každýho zná a všechno ví nejlíp.

Na něj já asi nikdy nezapomenu, protože to byl jednoduše řečeno intenzivní člověk. Vším. Tím jak se bavil, tím jak komunikoval, tím jak žil. Zkrátka intenzivní. A nějakou chvilku byl takovej i náš vztah.

Já vím, zní to sentimentálně. Nestává se moc často abych se ohlížel zpátky po ex partnerech, který se ex partnerama stali protože mě podváděli.

Jenom se mi prostě občas po tom jeho zkurvenym obličeji posteskne.

Stejní lidé

1. června mi odletěla Karol do Řecka, na tři měsíce. Pro jistotu si sebou vzala i svojí starší ségru Míšu, abych tu zůstal sám definitivně.

S úspěchem to od prvního všem předhazuju, jak sem osamělej, nikoho tu nemám, na rodinu klasicky v tomhle ohledu zapomínám a navíc - je pro mě snad takovej problém zvednout prdel a jet za mejma kamarádama do Chodova? Ne, není. Jsem ve svý podstatě jenom zasraně línej. Jako vždy.

Ale tahle "osamělá bezmoc" je mi zatim stejně docela pohodlná.

Včera mi psal Ivo z Plzně. Viděli sme se dohromady třikrát, z toho jednou to bylo setkání intimnější. S jeho partnerem, Oliverem (o kterym tu už byla řeč) se známe obdobně, ale možná trochu víc do hloubky, if you know what I mean.

     Jak mi tak psal, rozluštil sem tu záhadu šestiletého nonstop štěstí, které obsahuje prakticky všechno, od kanad, přes poppers až po určitou nevěru, která ale nevěrou vůbec není, protože je oboustraně tolerována. Jsou oba naprosto, naprosto stejní. Což mě ale zaskočilo. Přemejšlel sem, jak moc by mi vadilo kdyby můj protějšek byl jako já. A došel sem k závěru, že bych to asi nepřežil. Na druhou stranu, nikdo z mejch ex nikdy nebyl jako já a jak to dopadlo - půlroční tragikomedie plná nedorozumění a trapnejch momentů.

Naštěstí nemusíme žít život neustále k někomu připoutaní a prostor na špásy tu je. To samý ví i ti dva, proto jim to tak klape.

Vim to ale i já.

Možná to je ten důvod, proč mi ve čtvrt na pět přijede (další) princ na bílym koni.

Místo koně sice bude mít bavoráka, ale mě to nevadí.

Já to přežiju.